Zbraně v aikido – konečné slovo?

(by Stanley Pranin)

V následujícím článku z roku 1996 se známý „aikido publicista“ Stanley Pranin (Aikido Journal) snaží rozetnout nekonečnou diskusi na téma: zbraně v aikido ano či nikoliv. Článek vyšewl v devadesátých letech, čemuž jsopu poplatné některé zastaralé údaje.
Debata o tom, zda by cvičení se zbraněmi mělo být součástí tréninku aikido či nikoliv, je nekonečnou záležitostí a my na stránkách Aikido Journal jsme často nabízeli prostor pro zastánce obou stran. Zkoumal jsem oba dva názory a účastnil se diskusí a rád bych zde zdůraznil několik bodů, které si neuvědomuji, že by byly někde zmíněny.

Vhodným počátečním bodem by v prvé řadě mohl být rozhovor s Moriheiem Ueshibou, ve kterém se k problematice zbraní sám vyjadřuje. Aniž bych zdlouhavě zabíhal do historického pozadí tohoto tématu, dovolte mi vypíchnout některé důležité body. Jak jsme podrobně zdokumentovali v posledních deseti letech, největší vliv na technický vývoj aikido mělo Dito-ryu aikijujutsu. Ueshibův učitel, Sokaku Takeda, byl mistr šermu a expert na použití zbraní, jenž strávil mnoho ze svého tvořivého života studiem různých zbraní. Takeda pouze zahrnul techniky jujutsu jako hlavní součást jeho výuky bojových umění s ohledem na časy, kdy nošení meče bylo zakázáno zákonem. Takedovo bujutsu bylo komplexní a v žádném případě jej nelze považovat za omezené čistě na techniky jujutsu. Techniky daito-ryu jsou vystavěné na principech meče.

Další fakt: Od roku 1942 minimálně do konce padesátých let strávil Ueshiba mnoho času ve svém dojo v Iwamě experimentováním s aiki ken a aiki jo. Jeden z jeho studentů z té doby – Morihiro Saito byl tomuto procesu svědkem z první ruky a soubor znalostí, které zůstaly z této Ueshibovy snahy je k vidění v dnešním provedení Saito senseie (již nežije – pozn. překladatele) a jeho žáků (ČR například pravidelně navštěvuje Edmund Kern – pozn. překladatele).

Jedna z kritik předchozích tvrzení sleduje zhruba tuto linii: „O-Sensei pouze fušoval do oblasti zbraní a nikdy ve skutečnosti nezahrnul tento aspekt tréninku do finální podoby svého umění tak, jako své taijutsu neboli techniky beze zbraní.“ Problém tohoto pohledu je, že si neuvědomuje, že zmíněný časový úsek zahrnuje období téměř 20 let. To je jistě dost pro zkušeného bojového umělce, jakým byl Ueshiba, aby integroval takovýto soubor technických znalostí do svého tréninku. Uvědomme si také, že již v roce 1937 podstoupil zakladatel ve svém Kobukan Dojo výcvik v klasické škole šermu Kashima Shinto-ryu. Jeho krevní pečeť (keppan – vlastní krví stvrzená přísaha škole, pozn. překladatele) je dokonce dodnes v zápisovém listu této školy!

Mimoto bych zdůraznil, že mnoho v aikido běžně užívaných technických termínů vychází z klasického kenjutsu. Výrazy jako tegatana, shomenuchi, yokomenuchi and shihonage přímo odkazují na šermířské dovednosti. Taktéž veliká skupina technik charakteristických pro aikido – irimi nage – je založena na úderových a vstupových pohybech s mečem. Ve skutečnosti celý koncept irimi nebo vstupování je vypůjčen z technik meče.

Aby nám bylo jasno: studium a cvičení zbraní bylo dlouhodobou vášní zakladatele. Ti, kteří budou mít i nadále námitky buďto ignorují historii aikido nebo jsou politicky motivováni.

Je nicméně historickým faktem, že zakladatel zakázal cvičenís mečem a tyčí v Aikikai Hombu Dojo s jedinou výjimkou, kterou byly lekce Saito senseie! Dosti zajímavý fakt, řekl bych. Mělo by nás tedy dnes překvapovat, že dnešní Hombu Dojo prohlásilo, cituji slova současného Doshu, Moriteru Ueshiby a Masatake Fujity (8. dan), že: „Cvičení se zbraněmi není součástí aikido?“

Odpověď na otázku, zda zbraně v tréninku aikido ano či ne, tedy závisí na tom, jakou autoritu berete v potaz. Neexistuje žádný obecně akceptovaná domluva o tom, co je aikido, ať technicky, či filosoficky. Navíc, průměrný cvičenec kouká na svého nejbližšího instruktora jako na konečnou autoritu svého umění. Dokonce ani jednotlivé organizace nejsou schopny nakázat jednotlivým dojo jejich pohled na obsah tréninku, pokud tyto budou chtít adoptovat a prosazovat nějakou rigidní sadu pravidel. Takovýto přístup, jak se již mnohokrát ukázalo, je závažnou překážkou v růstu skupiny.

Jako názorná ilustrace, uvnitř Aikikai Hombu Dojo, organizace, jejíž oficiální přístup vyjímá z tréninku aikido zbraně, působí celá řada věhlasných osobností jako je Shoji Nishio (již nežije – pozn. překladatele), Nobuyoshi Tamura, Kazuo Chiba, Mitsunari Kanai a řada dalších, kteří do svého kurikula zařadili iaido. Nebyl učiněn žádný pokus o to, aby jim v tom bylo zabráněno. Z místa, na němž se v této chvíli nacházím se celá debata scvrkává na sémantické dohadování. Na otázku ohledně zbraní v aikido neexistuje žádná odpověď, která by uspokojila každého.

Všechny debaty po celém světě o přínosech či slabostech takového tréninku tuto skutečnost nezmění. Ti, jejichž osobní učitel obhajuje zbraně v aikido nebo kteří nezávisle dospějí k přesvědčení, že cvičení se zbraněmi je důležitým doplňkem taijutsu budou postupovat dále v souladu se svým přesvědčením. Ti, kteří dospěli k názoru, že trénink zbraní je škodlivý nebo nevhodný k jejich vývoji v taijutsu zamítnou zbraně zcela a osvojí si řadu předsudků, které jim pomůžou obhájit jejich víru.

Je toto poslední slovo k podobným debatám? Pochybuju o tom, ale doufám, že jsem k této nekonečné debatě alespoň přispěl několika novými perspektivami.

Do češtiny přeložil a okecal Vašek Meškan
Původní znění: www.aikidojournal.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *