Autogenní trénink versus chi kung

Doplněk k Pojednání o KI

• by VL

    Autor článku Chi kung versus autogenní trénink se odvážně pustil do ožehavého tématu. Učinil tak z hlediska západní psychologie, konkrétně pohledem známého autogenního tréninku J. H. Schulze. Nijak nelpí na názorech, které uvádí, ale dogmatickým zastáncům nabízí jeden z pohledů na problém vnitřní energie (ki).

    Nijak jej, ani další případné čtenáře, nechci přesvědčovat o ničem, co ke článku uvádím. Jestliže uvedu nějaká sdělení nebo informace, berte je, prosím, pouze jako částečné doplnění, nebo i nepravdivé lži, neboť jejich účelem je podnítit zájem o samostatné a nezaujaté poznání.

    Nebudu rozebírat článek vyčerpávajícím způsobem, neboť bychom zabředli do zbytečné rozvláčnosti, ale dotknu se pouze několika v něm zmíněných věcí.

    Postup, že si vědecky (z hlediska současného vývoje vědy, techniky a poznání) vysvětlíme nějaký jev, a přijmeme díky tomu nějaké závěry, podle, kterých se budeme chovat, nelze považovat za dokonalý. Často, pokud se něco takového povede, máme na světě závažný problém. Co jiného je západní křesťanství a jeho děti kapitalizmus, komunizmus, terorismus a demokracie?

    Nesmíme zapomenout, že skutečný vědecký postup je recyklační, přesně v souladu s principem tréninkové metody známé v budó jako shu-ha-ri. Momentální lepší výsledek, může být sice výhodný, nelze jej však považovat za konečný. Nekonečný postup (vývoj) je ovšem také blamáž.

    Všechna hlediska jsou svým způsobem správná. Pouze z hlediska uzurpování moci jsou obvykle správná jen některá. Nositel jiných názorů upálí inkvizice. V našem pozemském životě totiž vůbec nejde o tolik vyhlašovanou pravdu a lásku, ale o vítězství.

    Pohledů na předmět, jak naznačuje autor, může být více. Vezměme například kouli. Můžeme vzhledem k ní utvořit nekonečně zevních pohledů, přičemž některé budou zcela protikladné. Na vzdálené periferii bude však rozlišení pohledů tak malé (malicherné) a stejné, jako jej například nalézáme většiny neustále se hašteřících občanů.

    Nejen to, na zmíněnou kouli s můžeme podívat zevně všemi pohledy (pokud máme schopnost vnímání 3D předmětu), zevnitř, oběma způsoby, nebo ji jinak. Připomínám, že všechny předměty, i ty, které smyslově považujeme za tzv. hmotné, jsou ve skutečnosti pouze duševními.

    Podle západního vědeckého poznání, nepracujeme s hmotnými předměty, ale s jejich duševními obrazy či tvary ve své mysli. Hmota je podle západní vědy energií, která je vlněním základní látky vesmíru. Jak vědecké výzkumy uvádějí, její řídkost v našem gravitačním prostřední je tak veliká, že vlastně vůbec neexistuje neboť většinu jejího tvaru zaujímá prázdný prostor.

    Tělo v občanské komunikaci tudíž bývá jen duševní pojem zcela konvenčního (domluveného) charakteru, který je potřebný pro sociální život a vybírání daní (energie) v oblasti iluze, kterou nazýváme zevní či pozemskou realitou.

    S vyjádřením, že "lidské tělo a lidská psychika (dále duše) jsou navzájem neoddělitelné, nebo spíš, že tělo a duše jsou jedno - lidské já" lze souhlasit jen za určitých podmínek. Za jiných bychom se mohli například ptát: Se kterým tělem je ona lidská duše totožná, nebo, které vědomí je totožné s lidským tělem? Jak víme z tréninku, u mnohých osob ta totožnost dosti schází a jsou dosti nemotorné? Můžeme se i ptát, co je to lidské vědomí? Máme-li totiž lidské vědomí musíme připustit i nelidské (např. zvířecí, bez přívlastků, neosobní apod.).

    Jestliže přijmeme hypotézu o nedělitelné jednotě těla (hmoty) a vědomí, pak to znamená, že veškerá hmota, i ona tzv. anorganická, je vlastně živá? V tom případě bychom neměli nijak opracovávat kámen, abychom si vytesali nehynoucí pomník naší slávy a svých vítězství, neboť jej to bolí. Také bychom neměli vyrábět beton, neboť v něm tuhne a trpí vědomí.

    Východní (vnitřní) věda příliš nediskutuje, tak jako ta naše západní (zevní). Uvádí teorii a prostředky k praktickému poznání. Samotná teorie je již sama o sobě návodem (postupem) poznání. Je na nás, jestli její postup vyzkoušíme, nebo se jen důležitě (a většinou zpoplantněně) naučíme papouškovat formulace poznatků jiných osob. Duševní spekulace není nijak směrodatná.

    O tzv. vnitřní síle (ki) dnes hodně píší lidé, kteří ji sami příliš nebo vůbec přímo nevnímají. Obvykle pouze kalkulují s jejím pojmem a různými argumenty. Autor správně uvádí, že vědomí je někdy v japonštině uváděno jako ki. To samé se týká indické prany. Vědomí je energie jako každá jiná, je tudíž také ki.

    Pokud někde leží spící nebo mrtvé lidské tělo, není schopno vykonávat žádnou práci. Pokud se člověk probudí, je schopen práce - například v třísměnném provozu. Vědomí má tedy úžasnou sílu, která dokáže vybudovat na zemi světlé zítřky, komunizmus, demokracii či blahobyt (alespoň pro někoho). Je zajímavé, že komunistická propaganda, která sama sebe prohlašovala za materialistickou, zcela nepokrytě hlásala, že jí jde o vědomí lidí. Pochopitelně, neboť tělo a podvědomí socialistického občana měla již úplně k dispozici.

    Energií je ovšem i krev. Osobně zastávám názor, že čerpáme energii ze svého okolí a také tam z nás proudí. Jsem si vědom toho, že někdy zapáchám, a zápach je také energie. Občas se i najím. Také dýchám, neboť jinak bych umřel. Nasávám a vydechuji vzduch (energii). Ki se často také překládá jako vzduch.

    Nechci zde rozvláčně podávat jinde mnou rozvinutou teorii, o tom, že vzduch (který je také spojován s ki) je podstatou života, nebo že je považován mnohými systémy za duši (vědomí) či dýchání. Je od nás pak sprosté, když hustíme vzduch například do pneumatik aut. Dokážete si představit, jak tam nahuštěné vědomí trpí?

    Pokud člověk (tělo) nedýchá, začne se po chvíli rozkládat. Znamená to, že vědomí (vzduch) je sjednocujícím činitelem různých tělesných prvků. Udeříme-li do nedýchající osoby, neozve se žádný její bolestivý protest, zatímco jestlíže udeříme do dýchající osoby, tato se může ohradit. Jak to? Netrpí v tom těle (hmotě) vlastně vzduch? Jestliže člověka udusíme, nebo otrávíme plynem (např. při operaci), tak přece netrpí.

    Jistě platí i to, že "to, co ruce zahřívá není žádná záhadná energie, ale naše vlastní krev". Jak autor správně uvádí, pokud by člověk (vědomí) do ruky nesoustředil svoje vědomí (ki), krev by tam zvýšeným oběhem neproudila. Mezitím tam však proudí díky automatické funkci podvědomí, tedy vlivem vědomí (ki), o kterém nemá většina západně civilizovaných lidí ani páru ("vzduch"). Jinak by je přece nešlo ovládat masovou mediální sugescí.

    Pokud například odstředivým pohybem naženeme krev do ruky, přijde tam i vědomí. Například ruka odkrvená při spánku, nebolí.

    Autogenním tréninkem je především náš mateřský jazyk. Jeho mantinely jsme omezováni ve vyjadřování, ale i myšlení. Je to vlastně druh neustálé celoživotní sugesce a hypnózy. Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem (J. A. Komenský), a tolik způsobů myšlení máš. Příslušníci jiného myšlení (jazyka) se nám pak mohou snadno jevit jako idioti, zrovna tak, jako my pro ně.

    Pokud si staří feudálové rozdělovali poddané, měli na svém území svoji vlastní měnu, písmo, jazyk i myšlení (např. náboženství). Je to zcela ideální železná opona, být duševně omezen.

    Nejen to. Myšlení je samo o sobě omezením. V zenovém tréninku bojových umění (dozen) jde o kontrolu myšlení a nakonec o nemyšlení. Někteří západní vědci (např. N. Tesla) odmítnuli možnost lidské svobody. Člověk je podle nich pouhý automat, který je zcela závislý na vysílání, které pochází mimo něj. Ano, i váš domácí televizní přijímač si myslí, že žije, že je jednotný s tělem ("bednou") a svobodně myslí (vysílá obraz).

    Rád bych nakonec upozornil na ještě jeden aspekt vnitřní síly. Ki je také víra. Pokud na ni nevěříte, žádná ki pro vás neexistuje (stala se nevírou). S čistým svědomím a zcela oprávněně můžete ki popírat. Člověk věci znalý, vám může na vaše tvrzení s úsměvem přikývnout. Pozor, jestliže nějaký předmět duševně popíráme, stal se (duševně) skutečným. A my ovšem omezenými (duševně).

    Doufám, že jsem vás svým příspěvkem donutil k úsměvu a především k nezaujatému zkoumání a praxi (cvičení). Myslím, že je to mnohem lepší a moudřejší, než místo přírody pracovat v třísměnném provozu na budování horoucího pekla (utrpení) pro sebe.

(článek je reakcí na starší článek Vaška M.)