Stručná historie Aikido

    Historický vývoj aikidó je nutné rozdělit do dvou samostatných větví, které se později navzájem setkají a dají vzniknout modernímu aikidó. První z nich je vývoj aikijutsu, které představuje vývojový předstupeň aikidó. Druhou kapitolou, která nesmazatelně ovlivnila aikidó ve všech jeho aspektech je osobnost zakladatele aikidó - Moriheie Ueshiby a jeho vývoj.

Aikijutsu - kořeny Aikidó

    Nejpřijímanější teorie o vzniku aikijutsu (a pojmu aiki vůbec) se pojí s legendárním samurajem jménem Yoshimitsu Shinra Saburo Minamoto žijícím přibližně před 900 lety. Yoshimitsu údajně studoval anatomii a biomechaniku lidského těla pitváním a zkoumáním mrtvých těl kriminálníků a válečných obětí, a na základě svých poznatků vytvořil vlastní styl jujutsu - daito ryu. Své umění předal synovi jménem Yoshimitsu Yoshikiya, který se později přestěhoval do oblasti Takeda (provincie Kai), kde se jeho rodina usadila na několik příštích století a přijala také jméno Takeda.


Minamoto No Yoriyoshi - otec Daito Ryu Aikijutsu

    Umění aikijutsu bylo původně postaveno výhradně na použití meče a kopí. Výcvik v boji beze zbraně byl považován za druhotnou záležitost určenou pouze pro výše postavené samuraje.

O Sensei - veliký učitel

    Zakladatelem aikidó je Morihei Ueshiba (1883-1969) zvaný O Sensei (veliký učitel). V mládí byl slabší konstituce a často nemocný. Jeho rodiče ho proto podporovali v aktivitách, jako je Sumo nebo plavání, aby jeho tělo posílili. Díky intenzivnímu tréninku nakonec vyrostl z mladého neduživého Moriheie fyzicky velmi zdatný muž (ačkoli nevelikého vzrůstu, měřil pouhých 154 cm).

    Ve svých dvaceti letech odešel do Tokia, kde po večerech studoval staré techniky jujitsu a souběžně s tím cvičil kenjutsu (boj s mečem) a jojutsu (boj s tyčí džo). Po svém vstupu do armády si také velmi rychle osvojil další druhy zbraní, zvláště pak jukenjutsu (boj s bajonetem).

    V roce 1915 se Morihei setkal s mistrem daito ryu aikijujutsu Sokaku Takedou (viz předchozí kapitola), u něhož začal studovat jeho starý rodinný styl a brzy získal certifikát opravňující tento styl vyučovat. Systém rodiny Takeda se dodnes vyučuje a Ueshiba je považován za významnou osobnost této školy.

    Již od mladých let byl Morihei silně přitahován k náboženství. Roku 1919 se setkal s mistrem Onisaburem Deguchim, duchovním vůdcem sekty Omoto Kyo, jenž Ueshibu po duchovní stránce významně ovlivnil. V roce 1920 otevírá v Ayabe školu jujutsu a dále studuje pod vedením Deguchiho. S ním také podnikl výpravu do Mongolska, kde právě probíhala čínsko japonská válka, aby tam založili "Království míru". Jejich pokus se však nezdařil, na několik měsíců se dostali díky obvinění ze špionáže do vězení čínské armády a pouze náhodou, díky zásahu japonské vlády, unikli popravě.

    Během doby, kdy působil jako Deguchiho osobní strážce, získal Morihei bohaté zkušenosti v boji a stal se uznávaným bojovníkem. Z této doby pochází několik legend o jeho výjimečných schopnostech, veliké fyzické síle a neporazitelnosti (viz například kniha Neporazitelný bojovník od Johna Stevense).

    Po návratu do Japonska pokračoval s daleko větší intenzitou ve studiu budo. Věnuje se své vlastní koncepci bojového umění vycházejícího z daito ryu a z vlastních bohatých zkušeností, kterou nazval aikibujutsu.

    V roce 1925 mistr Ueshiba přejmenoval svůj styl na aikibudo, čímž se distancoval od válečné tradice staré školy a položil větší důraz na morální hodnotu svého umění1). V Tokiu založil nové dojo, přezdívané někdy kvůli drsným metodám výuky jako pekelné dojo (dnešní Honbu dojo - ústředí hlavní aikidó organizace - Aikikai Foundation). V roce 1942 zaregistrovalo japonské ministerstvo školství název AIKIDÓ.

    Mezi léty 1942 a 1945 zakládá mistr Ueshiba v Iwamě svatyni AIKI (aiki jinja) a nové cvičební centrum. Tokijské Dojo zanechává pod vedením svého syna - Kisshomaru Ueshiby a natrvalo se do Iwamy stěhuje. Zde nadále pokračuje ve vývoji svého umění až do své smrti v roce 1969 (zemřel na rakovinu jater).

    Po smrti O Senseie se aikidistický svět rázem dělí ne několik nezávislých větví pod vedením různých Ueshibových bývalých žáků a nadále vzniká veliká řada organizací, které na tomto místě nebudeme podrobně rozebírat. Lze říci, že jednotlivé styly se liší podle toho, jak jednotliví učitelé pochopili odkaz mistra Ueshiby a v jakém období aikidó pod Ueshibou studovali. V tomto směru stojí za zmínku směr zvaný Takemusu aiki iwama ryu, škola, která vychází z posledního období O Senseiova života z Iwamy, kde má dodnes ústředí. Organizace se hlásí k přímému odkazu mistra Ueshiby a v jejím čele stál donedávna jeden z nejvýznamnějších uchi deshi (žák žijící u učitele) - Saito sensei (zemřel v roce 2002 ve věku 74 let, organizaci nyní vede jeho syn).

    V čele Hombu dojo stojí po zakladatelově smrti nadále jeho syn Kisshomaru Ueshiba, označovaný titulem druhý doshu1) a po jeho smrti v roce 1999 nastupuje do čela Honbu dojo vnuk Moriheie Ueshiby, současný doshu Moriteru Ueshiba.

    V šedesátých a sedmdesátých letech se díky velikému úsilí některých Ueshibových žáků rozšířilo Aikidó po celém světě. Do Čech se aikidó dostává v osmdesátých letech a je zde dnes zastoupeno několika organizacemi s vazbou na různé zahraniční učitele.

Morihei Ueshiba - otec Aikido a jedna z nejuznávanějších osobností japonského budo.