Historie aikidó

Historický vývoj aikidó je nutné rozdělit do dvou samostatných větví, které se později navzájem setkají a dají vzniknout modernímu aikidó. První z nich je vývoj aikijutsu, které představuje vývojový předstupeň aikidó. Druhou kapitolou, která nesmazatelně ovlivnila aikidó ve všech jeho aspektech je osobnost zakladatele aikidó – Moriheie Ueshiby a jeho vývoj.

Aikijutsu – kořeny Aikidó

Nejpřijímanější teorie o vzniku aikijutsu (a pojmu aiki vůbec) se pojí s legendárním samurajem jménem Yoshimitsu Shinra Saburo Minamoto žijícím přibližně před 900 lety. Yoshimitsu údajně studoval anatomii a biomechaniku lidského těla pitváním a zkoumáním mrtvých těl kriminálníků a válečných obětí, a na základě svých poznatků vytvořil vlastní styl jujutsu – daito ryu. Své umění předal synovi jménem Yoshimitsu Yoshikiya, který se později přestěhoval do oblasti Takeda (provincie Kai), kde se jeho rodina usadila na několik příštích století a přijala také jméno Takeda.

Minamoto No Yoriyoshi – otec Daito Ryu Aikijutsu

Umění aikijutsu bylo původně postaveno výhradně na použití meče a kopí. Výcvik v boji beze zbraně byl považován za druhotnou záležitost určenou pouze pro výše postavené samuraje.

O Sensei – veliký učitel

Zakladatelem aikidó je Morihei Ueshiba (1883-1969) zvaný O Sensei (veliký učitel). V mládí byl slabší konstituce a často nemocný. Jeho rodiče ho proto podporovali v aktivitách, jako je Sumo nebo plavání, aby jeho tělo posílili. Díky intenzivnímu tréninku nakonec vyrostl z mladého neduživého Moriheie fyzicky velmi zdatný muž (ačkoli nevelikého vzrůstu, měřil pouhých 154 cm).

Ve svých dvaceti letech odešel do Tokia, kde po večerech studoval staré techniky jujitsu a souběžně s tím cvičil kenjutsu (boj s mečem) a jojutsu (boj s tyčí džo). Po svém vstupu do armády si také velmi rychle osvojil další druhy zbraní, zvláště pak jukenjutsu (boj s bajonetem).

V roce 1915 se Morihei setkal s mistrem daito ryu aikijujutsu Sokaku Takedou (viz předchozí kapitola), u něhož začal studovat jeho starý rodinný styl a brzy získal certifikát opravňující tento styl vyučovat. Systém rodiny Takeda se dodnes vyučuje a Ueshiba je považován za významnou osobnost této školy.

Již od mladých let byl Morihei silně přitahován k náboženství. Roku 1919 se setkal s mistrem Onisaburem Deguchim, duchovním vůdcem sekty Omoto Kyo, jenž Ueshibu po duchovní stránce významně ovlivnil. V roce 1920 otevírá v Ayabe školu jujutsu a dále studuje pod vedením Deguchiho. S ním také podnikl výpravu do Mongolska, kde právě probíhala čínsko japonská válka, aby tam založili „Království míru“. Jejich pokus se však nezdařil, na několik měsíců se dostali díky obvinění ze špionáže do vězení čínské armády a pouze náhodou, díky zásahu japonské vlády, unikli popravě.

Během doby, kdy působil jako Deguchiho osobní strážce, získal Morihei bohaté zkušenosti v boji a stal se uznávaným bojovníkem. Z této doby pochází několik legend o jeho výjimečných schopnostech, veliké fyzické síle a neporazitelnosti (viz například kniha Neporazitelný bojovník od Johna Stevense).

Po návratu do Japonska pokračoval s daleko větší intenzitou ve studiu budo. Věnuje se své vlastní koncepci bojového umění vycházejícího z daito ryu a z vlastních bohatých zkušeností, kterou nazval aikibujutsu.

V roce 1925 mistr Ueshiba přejmenoval svůj styl na aikibudo, čímž se distancoval od válečné tradice staré školy a položil větší důraz na morální hodnotu svého umění1). V Tokiu založil nové dojo, přezdívané někdy kvůli drsným metodám výuky jako pekelné dojo (dnešní Honbu dojo – ústředí hlavní aikidó organizace – Aikikai Foundation). V roce 1942 zaregistrovalo japonské ministerstvo školství název AIKIDÓ.

Mezi léty 1942 a 1945 zakládá mistr Ueshiba v Iwamě svatyni AIKI (aiki jinja) a nové cvičební centrum. Tokijské Dojo zanechává pod vedením svého syna – Kisshomaru Ueshiby a natrvalo se do Iwamy stěhuje. Zde nadále pokračuje ve vývoji svého umění až do své smrti v roce 1969 (zemřel na rakovinu jater).

Po smrti O Senseie se aikidistický svět rázem dělí ne několik nezávislých větví pod vedením různých Ueshibových bývalých žáků a nadále vzniká veliká řada organizací, které na tomto místě nebudeme podrobně rozebírat. Lze říci, že jednotlivé styly se liší podle toho, jak jednotliví učitelé pochopili odkaz mistra Ueshiby a v jakém období aikidó pod Ueshibou studovali. V tomto směru stojí za zmínku směr zvaný Takemusu aiki iwama ryu, škola, která vychází z posledního období O Senseiova života z Iwamy, kde má dodnes ústředí. Organizace se hlásí k přímému odkazu mistra Ueshiby a v jejím čele stál donedávna jeden z nejvýznamnějších uchi deshi (žák žijící u učitele) – Saito sensei (zemřel v roce 2002 ve věku 74 let, organizaci nyní vede jeho syn).

V čele Hombu dojo stojí po zakladatelově smrti nadále jeho syn Kisshomaru Ueshiba, označovaný titulem druhý doshu1) a po jeho smrti v roce 1999 nastupuje do čela Honbu dojo vnuk Moriheie Ueshiby, současný doshu Moriteru Ueshiba.

V šedesátých a sedmdesátých letech se díky velikému úsilí některých Ueshibových žáků rozšířilo Aikidó po celém světě. Do Čech se aikidó dostává v osmdesátých letech a je zde dnes zastoupeno několika organizacemi s vazbou na různé zahraniční učitele.

Morihei Ueshiba – otec Aikido a jedna z nejuznávanějších osobností japonského budo.

Některé významné osobnosti aikidó ve světě a u nás

Rozsah těchto stránek bohužel neumožňuje zmínit zde všechny významné osobnosti, čímž se velice omlouváme jim samotným i zájemcům o informace!

Zde uvedené osobnosti představují výběr těch nejdůležitějších, kteří měli vliv na vývoj moderního Aikido. Někteří z nich významně ovlivnili rozvoj Aikido v Evropě a jiní zde dostali své místo z důvodu jejich osobního přínosu pro náš oddíl.

Rod Ueshiba

Morihei Ueshiba

1883 – 1969
Zakladatel Aikido
nositel titulu O Sensei – veliký učitel
Více najdete jinde, např. zde na stránkách v sekci historie.

Kisshomaru Ueshiba

1921 – 1999
Syn Moriheie Ueshiby
1. Doshu (strážce cesty)
Do své smrti stál v čele Aikikai Hombu Dojo v Tokyu.

Moriteru Ueshiba

1951 –
Vnuk Moriheie
2. a současný Doshu
V současnosti vede Hombu Dojo (hlavní ústředí) v Tokyu

Někteří přímí žáci zakladatele

Gozo Shioda

1915 – 1994
9. Dan
jeden z nejvýznamnějších přímých žáků zakladatele.
zakladatel Yoshinkan Aikido – školy známé svou silnou technikou.

Koichi Tohei

1920 –
10. Dan
významný Uchidechi (žák žijící s učitelem) Osenseie
Přináší Aikido do Ameriky – Havaj
tvůrce Ki-Aikido (Shin Shin Toitsu Aikido)

Seigo Yamaguchi

1924 – 1996
9. Dan
Řada jeho studentů dnes tvoří špičku evropského aikido.

Shoji Nishio

1927 – 2005
8. Dan
další významný Uchidechi
představitel velice osobitého Aikido s prvky karate a s velikým důrazem na užití zbraní
K jeho pojetí se hlásí silná skupina cvičenců po celém světě včetně ČR.

Morihiro Saito

1928 – 2002
9. Dan
Uchidechi, který zůstal s Osenseiem až do jeho umrtí.
Po smrti Ueshiby zůstává v Iwamě, zakládá Takemusu Aiki Iwama Ryu

Hiroshi Tada

1929 –
9. Dan
někdejší Uchidechi
přináší Aikido do Itálie

Nobuyoshi Tamura

1933 –
8. Dan
Uchidechi
Zodpovědný za rozvoj Aikido v Evropě, konkrétně Francii
V ČR se k jeho pojetí Aikido hlásí několik skupin

Mitsugi Saotome

1937 –
bez technického stupně
další významný Uchidechi (žák žijící s učitelem) O Senseie
Po smrti Ueshiby se vzdává trechnických stupňů a přesouvá se do Ameriky, kde působí dodnes
Zakladatel Aikido Schools of Ueshiba

Seishiro Endo

1943 –
8. Dan
jeden z posledních přímých studentů
Jeho technika je velice jemná, založená na kontaktu s útočníkem a vnímání jeho pohybů.
V poslední době se silně rozrůstá počet jeho příznivců v celém světe včetně ČR.

Další významní učitelé s vazbou na ČR

Franck Noel

7. Dan
Francie
Shihan pro Českou federaci Aikido
Žák Yamaguchi senseie

Christian Tissier

7. Dan
Francie
Žák Yamaguchi senseie

Stefan Stenudd

6. Dan
Švédsko
Žák Nishio senseie, není ovšem typickým představitelem této školy.
Pravidelně navštěvuje ČR.

Edmund Kern

8. Dan
Předestavitel Takemusu Aiki Iwama Ryu v Evropě
V ČR pravidelně navštěvuje oddíly hlásící se k tomuto směru.

Zahraniční učitelé v Sei Shin Dojo České Budějovice

Dirk Müller

5. Dan
Německo
Vedoucí Aikido Dojo Sho Shin v Hamburku

Ulli Kubetzek

5. Dan
Německo
Vedoucí Aikido Dojo Frankfurt

Co je aikido?

Aikido je nesportovní japonské bojové umění, řádící se do vývojové linie starých škol ju-jutsu a aiki-jutsu. Technicky lze považovat aikido za vyšší vývojový stupeň starých bojových umění, vyznačující se plynulými spirálovitými pohyby, jež umožňují co nejefektivněji využít energii útočníkovy akce. Součástí Aikido je v různé míře i trénink s některými tradičními zbraněmi – dřevěným mečem (bokken), krátkou tyčí (jo) a nožem (tanto). Někteří učitelé používají ještě krátký dřevěný meč (shoto bokken) a na starých filmech se zakladatelem Aikido Moriheiem Ueshibou se můžeme setkat i s vějířem a bajonetem.

Výraz ai-ki-do není jednoduché správně přeložit, neboť vychází z pojmů tradičních východních filozofií a starých bojových umění. Nejpřesnější překlad by zněl cesta aiki, kde aiki, skládající se ze slov ai – harmonie a ki – duch, vitální energie, vyjadřuje princip „spojení se s útočníkem.“ Běžně se pak slovo aikido překládá jako cesta harmonie, jde ovšem o nepřesný překlad.

Vztah Aikido k jiným bojovým uměním

Svým historickým vývojem patří Aikido mezi neozbrojená japonská bojová umění, jako je Ju Jutsu (a jeho mnohem mladší sportovní obdoba Judo) a Aiki Jutsu.

Svým technickým zaměřením pak lze Aikido zařadit mezi měkké či vnitřní styly bojových umění, kam se řadí například čínské Tai Ji Chuan a Pakua.

Filosofickými principy se Aikido řadí mezi budo, kam patří například Karate-do, Kendo, Iaido, Kyudo a mnoho dalších. Budo je označením mladých bojových uměních, jejichž cílem je na prvním místě komplexní rozvoj osobnosti a teprve poté bojové techniky. Předchůdcem budo je bujutsu (Ju jutsu, Aiki jutsu, kenjutsu, iai jutsu). Japonské slovo do představuje cestu, životní styl, určitý vývojový proces, zatímco jutsu představuje bojovou techniku. Morihei Ueshiba, zakladatel Aikido, platil ve své době za jednu z nejuznávanějších osobností budo a jeho umění za jedno z nejryzejších budo.

Konkrétní bojová umění nejsou konečným stavem. Je-li trénink budo poctivý, měla by po určité době přijít vyšší fáze, kterou Ueshiba nazval Takemusu – zrození bojového umění – kdy už cvičící využívá své tělo zcela přirozeně. Je zajímavé sledovat veliké mistry různých bojových umění v této fázi „skutečného bojového umění“ kdy již nadále ztrácí smysl dělit bojová umění na Aikido, Karate, Tai Ji neboť všechna vypadají naprosto stejně. Příčina pochopitelně spočívá v biomechanických principech a fyzikálních zákonech, které jsou společné všem lidem a všem živým bytostem vůbec. Jednotlivý bojová umění představují pouze různé cesty na společný vrchol pyramidy budo.

Toto přesvědčení je důvodem pro blízkou spolupráci našeho Dojo s Českou komisí bojových umění, která se pod vedením senseie Václava Lišky věnuje cvičení Karatedo a Tai Ji (Taikyoku Karatedo).

Zbraně v aikido – konečné slovo?

(by Stanley Pranin)

V následujícím článku z roku 1996 se známý „aikido publicista“ Stanley Pranin (Aikido Journal) snaží rozetnout nekonečnou diskusi na téma: zbraně v aikido ano či nikoliv. Článek vyšewl v devadesátých letech, čemuž jsopu poplatné některé zastaralé údaje.
Debata o tom, zda by cvičení se zbraněmi mělo být součástí tréninku aikido či nikoliv, je nekonečnou záležitostí a my na stránkách Aikido Journal jsme často nabízeli prostor pro zastánce obou stran. Zkoumal jsem oba dva názory a účastnil se diskusí a rád bych zde zdůraznil několik bodů, které si neuvědomuji, že by byly někde zmíněny.

Vhodným počátečním bodem by v prvé řadě mohl být rozhovor s Moriheiem Ueshibou, ve kterém se k problematice zbraní sám vyjadřuje. Aniž bych zdlouhavě zabíhal do historického pozadí tohoto tématu, dovolte mi vypíchnout některé důležité body. Jak jsme podrobně zdokumentovali v posledních deseti letech, největší vliv na technický vývoj aikido mělo Dito-ryu aikijujutsu. Ueshibův učitel, Sokaku Takeda, byl mistr šermu a expert na použití zbraní, jenž strávil mnoho ze svého tvořivého života studiem různých zbraní. Takeda pouze zahrnul techniky jujutsu jako hlavní součást jeho výuky bojových umění s ohledem na časy, kdy nošení meče bylo zakázáno zákonem. Takedovo bujutsu bylo komplexní a v žádném případě jej nelze považovat za omezené čistě na techniky jujutsu. Techniky daito-ryu jsou vystavěné na principech meče.

Další fakt: Od roku 1942 minimálně do konce padesátých let strávil Ueshiba mnoho času ve svém dojo v Iwamě experimentováním s aiki ken a aiki jo. Jeden z jeho studentů z té doby – Morihiro Saito byl tomuto procesu svědkem z první ruky a soubor znalostí, které zůstaly z této Ueshibovy snahy je k vidění v dnešním provedení Saito senseie (již nežije – pozn. překladatele) a jeho žáků (ČR například pravidelně navštěvuje Edmund Kern – pozn. překladatele).

Jedna z kritik předchozích tvrzení sleduje zhruba tuto linii: „O-Sensei pouze fušoval do oblasti zbraní a nikdy ve skutečnosti nezahrnul tento aspekt tréninku do finální podoby svého umění tak, jako své taijutsu neboli techniky beze zbraní.“ Problém tohoto pohledu je, že si neuvědomuje, že zmíněný časový úsek zahrnuje období téměř 20 let. To je jistě dost pro zkušeného bojového umělce, jakým byl Ueshiba, aby integroval takovýto soubor technických znalostí do svého tréninku. Uvědomme si také, že již v roce 1937 podstoupil zakladatel ve svém Kobukan Dojo výcvik v klasické škole šermu Kashima Shinto-ryu. Jeho krevní pečeť (keppan – vlastní krví stvrzená přísaha škole, pozn. překladatele) je dokonce dodnes v zápisovém listu této školy!

Mimoto bych zdůraznil, že mnoho v aikido běžně užívaných technických termínů vychází z klasického kenjutsu. Výrazy jako tegatana, shomenuchi, yokomenuchi and shihonage přímo odkazují na šermířské dovednosti. Taktéž veliká skupina technik charakteristických pro aikido – irimi nage – je založena na úderových a vstupových pohybech s mečem. Ve skutečnosti celý koncept irimi nebo vstupování je vypůjčen z technik meče.

Aby nám bylo jasno: studium a cvičení zbraní bylo dlouhodobou vášní zakladatele. Ti, kteří budou mít i nadále námitky buďto ignorují historii aikido nebo jsou politicky motivováni.

Je nicméně historickým faktem, že zakladatel zakázal cvičenís mečem a tyčí v Aikikai Hombu Dojo s jedinou výjimkou, kterou byly lekce Saito senseie! Dosti zajímavý fakt, řekl bych. Mělo by nás tedy dnes překvapovat, že dnešní Hombu Dojo prohlásilo, cituji slova současného Doshu, Moriteru Ueshiby a Masatake Fujity (8. dan), že: „Cvičení se zbraněmi není součástí aikido?“

Odpověď na otázku, zda zbraně v tréninku aikido ano či ne, tedy závisí na tom, jakou autoritu berete v potaz. Neexistuje žádný obecně akceptovaná domluva o tom, co je aikido, ať technicky, či filosoficky. Navíc, průměrný cvičenec kouká na svého nejbližšího instruktora jako na konečnou autoritu svého umění. Dokonce ani jednotlivé organizace nejsou schopny nakázat jednotlivým dojo jejich pohled na obsah tréninku, pokud tyto budou chtít adoptovat a prosazovat nějakou rigidní sadu pravidel. Takovýto přístup, jak se již mnohokrát ukázalo, je závažnou překážkou v růstu skupiny.

Jako názorná ilustrace, uvnitř Aikikai Hombu Dojo, organizace, jejíž oficiální přístup vyjímá z tréninku aikido zbraně, působí celá řada věhlasných osobností jako je Shoji Nishio (již nežije – pozn. překladatele), Nobuyoshi Tamura, Kazuo Chiba, Mitsunari Kanai a řada dalších, kteří do svého kurikula zařadili iaido. Nebyl učiněn žádný pokus o to, aby jim v tom bylo zabráněno. Z místa, na němž se v této chvíli nacházím se celá debata scvrkává na sémantické dohadování. Na otázku ohledně zbraní v aikido neexistuje žádná odpověď, která by uspokojila každého.

Všechny debaty po celém světě o přínosech či slabostech takového tréninku tuto skutečnost nezmění. Ti, jejichž osobní učitel obhajuje zbraně v aikido nebo kteří nezávisle dospějí k přesvědčení, že cvičení se zbraněmi je důležitým doplňkem taijutsu budou postupovat dále v souladu se svým přesvědčením. Ti, kteří dospěli k názoru, že trénink zbraní je škodlivý nebo nevhodný k jejich vývoji v taijutsu zamítnou zbraně zcela a osvojí si řadu předsudků, které jim pomůžou obhájit jejich víru.

Je toto poslední slovo k podobným debatám? Pochybuju o tom, ale doufám, že jsem k této nekonečné debatě alespoň přispěl několika novými perspektivami.

Do češtiny přeložil a okecal Vašek Meškan
Původní znění: www.aikidojournal.com