Slovníček pojmů

Slovníček těch divných slov, co je používáme a některým z nich možná i rozumíme :-)

ai – harmonie, jednota, souhlas
aihanmi – stejnostranné postavení dvou protivníků (pravá – pravá, levá – levá)
aiki – „setkání ducha“, princip spolupráce
aikidó – „cesta harmonie ducha“, bojové umění zdůrazňující harmonii
aikidoka – cvičenec aikidó
aikidžucu – bojové umění, předchůdce aikidó
aikitaisó – specializovaná průpravná cvičení v aikidó
ajumiaši – normální chůze
aši – celá noha, chůze, krok, stopa
ašibumi – pozice nohou
ašisabaki – práce/pohyb nohou
atemi – úder, údery
atemiwaza – technika úderů
awase – koordinace
bokken – dřevěný meč, imitace meče
budó – „cesta válečníka“, novodobá bojová umění zdůrazňující výchovnou stránku
budžucu – „umění válečníka“, původní bojová umění
bušidó – morální kodex japonských válečníků (samurajů)
cugiaši – přísunná chůze
cuki – přímý úder
či – země, energie (ve smyslu „ki“)
čikara no dašikata – extenze energie
čúdan – střední pásmo těla, trup od ramen k pasu
čúdancuki – přímý úder na střední pásmo čúdankamae – střeh zaměřený na střední pásmo
čušin – střed
Daitorjú – směr nebo škola aikidžucu
dan – výkonnostní stupeň
– cesta ve filozofickém smyslu
Dómó arigáto gozai mašita. – Děkuji velmi uctivě.
dozukuri – odpovídající postoj
dožó – místo, kde se cvičí budó (místo pro sledování cesty)
džijú waza – (svoboda, vlastní volba, volný), přeneseně tedy volná činnost
džó – krátká tyč (cca. 1,3 m)
džódan – horní pásmo těla, krk a hlava
džódancuki – přímý úder na horní pásmo těla
džúdó – „jemná cesta“, novodobé japonské bojové umění
džúdžucu – „jemné umění“, předchůdce džúdó
džumbi undó – všeobecné rozcvičení
džuži – kříž, zkřížení rukou
empi uči – úder loktem
furi kaburi – moment seku mečem
gaššó – koncentrační poloha vstoje
gedan – spodní pásmo těla, od pasu dolů
gedancuki – přímý úder na spodní pásmo
geri – kop
gi (do gi) (keiko gi) – tréninkový úbor („kimono“)
gjaku hanmi – různostranné/zrcadlové postavení dvou protivníků (pravá – levá, levá – pravá)
gjaku – opačný, obrácený, inverzní
gókaku – úspěšné složení zkoušky
gokjó (udenobaši) – páka k odebrání nože
goši – bok, boky
gošiwaza – technika porazů s rozhodující funkcí boků
hakama – černé sukňové kalhoty (v ČAA od 1. danu)
han´en – půlkruh
hanmi – doslova „být nakloněn směrem k protivníkovi“ – přeneseně držení těla, postoj
hanmi hantači – doslova „držení těla v polovičním postoji“ – pozice kdy tori sedí a uke stojí
happógiri – sekání do osmi směrů, průpravné cvičení
hara – oblast lidského těla (podbřišek), zdůrazňována v bojových uměních, vnitřní střed bojovníka, sídlo energie ki
haragei – princip centralizace tělesné i duševní
hidari – levá strana, vlevo
hidarihanmi – levý postoj
hidarite – levá ruka
hidži – loket
hitomei – přímý stoj, chodidla směřují souběžně vpřed
hitoriwaza – techniky prováděné s imaginárním protivníkem
hitosašijubi – ukazováček
hombu dojo – termín užívaný pro hlavní dojo celé organizace (Japonsko)
ikkjó (udeosae) – technika znehybnění přidržením paže
ikkjó undó – průpravné cvičení pro techniku ikkjó
irimi – krok zpravidla vpřed
iriminage – „vstupní hod“, aikidistický poraz
irimi-tenkan – krok a kruhové zakončení, důležitý prvek základní techniky aikidó, krok s otočením o 180°
Jagjúrjú – směr (škola) japonského šermu
jame – přerušení činnosti (zpravidla při meditaci)
joko – pohyb napříč, postranní
jokomen – strana hlavy
jokomenuči – sek ze strany
judanša – starší žák (senior dan)
kaešiwaza – technika protichvatů
kaiten – obrat, otáčení, přeneseně otočka o 180° v bocích (nohy zůstávají na místě)
kaitennage – hod otočením boků (rotační hod)
kakarigeiko – tréninková forma v japonských bojových uměních blížící se utkání či boji
kamae – bojové postavení, střeh
kami – božstvo
kamiwaza – božská technika
kamiza – malá svatyně, čestné a svaté místo dóžó
kansetsuwaza – technika páčení kloubů
karatedó – bojové umění používající údery a kopy
Kašima – směr nebo škola japonského šermu
kata – předepsaný soubor cviků, rameno
katamewaza – techniky znehybnění
katana – všeobecně užívaný název pro „samurajský meč“
katate rjótetori – uchopení jednoho zápěstí oběma rukama
katatetori – uchopení zápěstí
katatori – úchop ramene
katatori menuči – úchop ramene a sek shora
ken – meč
kendó – novodobý japonský šerm mečem
kendžucu – původní japonský šerm mečem, předchůdce kendó
kesa giri – sek křížem přes prsa
kesa – šerpa nošená šikmo přes prsa budhistickými mnichy
ki – vesmír, příroda, energie, duch, duševní síla
ki no nogare – proud ducha
kiai – sjednocení ki (psychický stav), výkřik vyražením ki
kimusubi – „propletení ki“, koordinované zacházení se silou partnera
kinorenma (činorenma) – cvičení k rozvoji ki
kiri – řez, řezat
Kitorjú – směr nebo škola džúdžucu
kojubi – malíček
kokjú – dechová síla
kokjúho – cvičení dechové síly (průpravné cvičení)
kokjúrjoku – dechová síla
kokjúrjoku joseiho – jiný termín pro kokjúho v suwariwaza
kokyu – dech
kote – složenina ze znaků „ko“ (hřbet) a „te“ (ruka) – přeneseně výraz pro palcový hřbet ruky
kotegaeši – hod pákou na zápěstí
kotegaešiho – procvičování kloubů pro kotegaeši
kotehineri (sankjó) – technika znehybnění kroucením ruky
kotehineriho – procvičování kloubů pro kotehinery
kotemawaši (nikjó) – technika znehybnění vtočením zápěstí
kotemawašiho – procvičování klubů pro kotemawaši
kuden (okuden) – „tajné“ učení
kumitači – cvičení s mečem nebo cvičení s partnerem
kusurijubi – prsteníček
kuzuši – vychýlení, ztráta rovnováhy
kyu – žákovské stupně, bílý pásek
maai – účelná vzdálenost mezi partnery
mae – dopředu, vpředu
mae ukemi – pád vpřed
maegeri – přímý kop
marui – kruhový (pohyb)
masaka aka – princip vítězství
mate – přerušení činnosti (zpravidla techniky)
mecubuši – úder hřbetem pěsti v aikidó
mecuke – koncentrace
menuči – úder, seknutí na hlavu
migi – pravý, vpravo
migihanmi – pravý postoj
misogi – rituál očištění, očista ducha
mokurei – pozdrav očima
mokusó – koncentrace v kleku sedmo, rozjímání, meditování
nage – „ten, který dává“, jeden ze dvou partnerů v aikidó, ten, který uplatňuje techniku
nagewaza – technika porazů
nakajubi – prostředníček
nikjó (kotemawaši) – technika znehybnění vtočením zápěstí
noto – závěrečná fáze (v iaido zasunutí meče do pochvy)
obi – pásek
ojajubi – palec
okuriaši – chůze posun, přísun
omote (irimi) – „vstup“, taktický princip aikidó
omote – čelo, přední strana
omotewaza – techniky s využitím omote
ómotokjó – šintoistická sekta
Onegae šimasu. – Svěřuji se Vám.
osaewaza – technika znehybnění
Ó sensei – „velký učitel“, pojmenování zakladatele aikidó (Morihei Ueshyba)
randori – volný trénink, volný boj
rei – poklona, pozdrav, etiketa
renraku – spojení, kontakt, komunikace
riai – „mísení pravdy útočníka a obránce“
rjókatatori – úchop obou ramen
rjóte – obě ruce
rjótetori – uchopení obou rukou
sabaki – koordinované lidské pohyby, přemísťování
saja – pochva na katanu
sangen hačiriki – kombinace tří sil
sankaku – trojúhelník
sankakutai – trojúhelníkovité postavení nohou
sankjó (kotehineri) – technika znehybnění kroucením ruky
satori – osvícení
seiza – klek sedmo (na patách)
sensei – učitel
soto – ven, vnější strana
suburi – základní seky (s bokkenem) s přemisťováním
sumi – roh, kout
suriaši – posuvný pohyb chodidel, klouzavá chůze
sutemiwaza – technika strhů
suwari – sed
suwariwaza – technika prováděná v sedě (v šikko)
šidó – odborné vedení studenta
šidoin – formální titul znamenající „instruktor“
šidóšakai – (společnost, veřejnost, komunita), přeneseně společnost odborně vedených studentů
šihan – učitel, mistr
šihó – čtyři světové strany
šihogiri – sekání do čtyř směrů (průpravné cvičení)
šihonage – hod sekem
šikaku – čtverec
šikkó – chůze (přemísťování a obraty) v kleče
šimó – spodek, dolní část těla, dno
šinai – bambusový meč používaný v kendo
Šinkagerjú – směr nebo škola v kendžucu
šinken – skutečný meč
šintó – cesta bohů – jedno z náboženství Japonska
šitai – končetiny, údy
šomen ni rei – pozdrav čestnému místu v dóžó
šómencuki – přímý úder
šómenuči – sek shora
šučúrjoku – koncentrace síly
tačiwaza – technika v postoji
taidžucu – „umění těla“, disciplína zabývající se účelným využitím těla v boji
takemusu aiki – „nepřekonatelné bojové umění“ spojením s bohy a přírodou
tanren – tužení ducha, zušlechťovat – přeneseně zaměření na přesné detaily techniky
tantó – dýka
te – ruka, paže, dlaň
tegatana – „mečová ruka“, malíková hrana ruky a předloktí
tekubi undó – cvičení kloubů, zejména zápěstí
tekubi – zápěstí – složenina znaků pro „te“ (ruka) a „kubi“ (nejužší místo, hrdlo) – přeneseně nejužší místo ruky
tekubiosae (jonkjó) – technika znehybnění přitlačením ramene
tekubišindó – třesení rukama, tzv. kapilární cvičení
ten – nebe
tenkaiaši – obrat bez přemístění chodidel
tenkan (ura) – taktický princip aikidó, kruhové zakončení, složenina ze znaků „ten“ (bod, místo, převrátit se, otáčet se) a „kan“ (obíhat, pohybovat se v kruhu), přeneseně znamená otočení těla o 180° okolo zadní nohy
tenkanaši – otočný krok
tenouči – palcová strana
tenšin – ustoupení o 45° ze směru útoku a přitažení přední nohy patou k zadní noze („T“-postoj)
tesabaki – práce rukou a paží, technika
tewaza – techniky porazů prováděných zejména funkcí paží
tori – obránce, „ten“ který provádí techniku
torifune – veslování, průpravné dechové cvičení s ki
tóši – bojovný duch, bojovnost
tsuba – záštita na meči, nebo bokenu
uči – uvnitř, vnitřní strana, udeřit
ude – paže, podpěra
udekubi – zápěstí
udenobaši (gokjó) – páka k odebrání nože
udeosae (ikkjó) – technika znehybnění přidržením paže
uke – „ten, který přijímá“, jeden ze dvou partnerů, ten, na němž je technika uplatněna
ukemi – pády
undó – pohyb, hnutí, cvičení
ura (tenkan) – taktický princip aikidó
urawaza – techniky s užitím ura
uširo – zezadu
uširo katatetori kubižime – úchop jednoho zápěstí a škrcení zezadu
uširo rjóhidžitori – úchop obou loktů zezadu
uširo rjótetori – úchop obou zápěstí zezadu
uširo ukemi – pád vzad
uširo – vzad, zezadu
uširoeritori – úchop límce zezadu
uširotori – obejmutí zezadu
waki kamae – postoj, při kterém meč směřuje dolů a vzad
wakizaši – krátký meč
waza – dovednost, čin, přeneseně technika
zanšin – duch bdělosti – soustředění se
zen – jeden ze směrů buddhismu

(převzato z http://www.aikido.cz )